Devonští crinoidní ostnokožci z Moravy

Crinoidní fauna ze středních devonských vápenců na Moravě, která se nachází zvláště v lomech poblíž Čelechovic na Hané (vrch Kosíř), je poměrně běžná, i když jen velmi málo známá. Zcela jistě obsahuje větší množství rodů a druhů, než se uvádí, neboť tato fauna byla na lilijice nesmírně bohatá. Vše jsme chtěli co nejdůkladněji vypátrat a sladit se soudobou nomenklaturou, i když jsme si zcela jisti, že námi a našimi předchůdci vypracovaný seznam, který jsme se snažili co nejvíce rozšířit, je velmi rámcový a kusý a se soudobou nomenklaturou crinoidů se může občas rozcházet. Opírá se ale o konkrétní nálezy. Čelechovická fauna však nutně potřebuje revizi. Celá, počínaje koráli (tabulátními i solitérními), trilobity, mlži, plži, krinoidy, i doposud nepopsanými nálezy nejistého zařazení, které se začínají hromadit u amatérských hledačů fosílií a se kterými si často nevědí rady ani odborníci. Ačkoliv jde již o zaniklou lokalitu, ve které byla již před mnoha lety pozastavena těžba, přesto stále poskytuje poměrně bohaté množství materiálu. Zde uvádíme seznam krinoidů (Crinoidea), které se nám z Čelechovic podařilo dopátrat. Tento seznam přesto již dnes nemusí být zcela platný, zvláště co se týče druhů a obáváme se, že i rodů. Opíráme se o zprávy, které o těchto ostnokožcích poskytli Smyčka (1895) - Cyathocrinites rugosus Miller a Cyathocrinus (?) ellipticus, dále Remeš (1907) - Synbathocrinus n. sp. (kalich, bez popisu), Taxocrinus sp. ind. (část ramene, bez popisu), Cupressocrinus sp. ind. (část stonku) a další neidentifikované fragmenty. První ilustrace čelechovických krinoidů s krátkými popisy poskytly také Remeš (1929, s. 242): Symbathocrinus celechovicensis sp. n. = Synbathocrinus celechovicensis sp. n. (kalich na Pl. I, obr. 3a, b) a Coccocrinus moravicus sp. n. (kalich na Pl. I, obr. 2). Tento autor rovněž uvedl (1929, s. 243, ze stejných lomů a bez popisu): Eucalyptocrinus sp. (brachiální deska), Hexacrinus sp. (sloupce), Taxocrinus sp. (brachiály), Cupressocrinus sp. (brachiální deska a sloupky), Gasterocoma sp. (sloupce),? Mycocrinus sp. (součást radiálního kruhu) a? Cyathocrinus sp. (axilární deska).. Nemůžeme nevzpomenout Boučka (1931), ten popsal druh Cupressocrinus crassus Goldf., Var., po krásně zachované koruně, bez kalichu a proximálních částí paže. Kompletní korunu získal F. Ficner ze stejné lokality. Poslední vzorek byl popsán Remešem (1939) jako Cupressocrinus crassus Goldf., Var. celechovicensis (Uvádíme zde všechny rody a druhy v jejich původních označeních od předchozích autorů). Vzor Bouček (objevený P. Altarem) byl uložen ve sbírkách PřF UK a je nyní ztracen. Ve sbírkách ČGS v Praze jsou umístěny nepopsané, ale krásné Ficnerovy nálezy crinoidů z výplachů zvětralých vrstev (Čelechovice - Růžičkův lom). K nejdůležitějším studiím, zabývajícím se čelechovickým devonem patří práce R. Kettnera, M. Remeše, M. Kettnerové, M. Pradáčové, F. Ficnera, F. Smyčky, V. Havlíčka, B. Koverdynského a V. Pokorného.

Zpět na stránku Crinozoa/Crinoidea zde

Rod: Actinocrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Actinocrinites sp.

Rod kamerátního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Rod Actinocrinites Miller, 1821 † řadíme do podčeledi Actinocrinitinae Austin & Austin, 1842 †, čeledi Actinocrinitidae Austin & Austin, 1842 †, nadčeledi Periechocrinoidea Bronn, 1849 †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Zastaralé vědecké synonymum rodu je Actinocrinus Agassiz, 1836.

Diagram kalichu druhu Actinocrinites triacontadactylus Miller, 1821.

Zleva a uprostřed: Actinocrinites triacontadactylus, vpravo Actinocrinites sp.

Rod: ?Amblacrinus d'Orbigny, 1849 † = Coccocrinus Müller in Zeiler and Wirtgen, 1855 Typový druh: ?Amblacrinus (Coccocrinus) moravicus Remeš †

Rod kamerátního krinoida řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943†, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, nadčeledi Platycrinitacea †, čeledi Hapalocrinidae Jaekel, 1895 †, jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Našlo se velmi velké množství drobných tékálních destiček velkých 1 - 4 mm z výplachů. Doposud se nenašla kompletní hlavice lilijice, ani stonek či brachioly

Diagram kalichu rodu Coccocrinus Müller in Zeiler and Wirtgen, 1855.

Vlevo a uprostřed Coccocrinus bacca Roemer, 1860, vpravo Coccocrinus rosaceus (C. F. ROEMER, 1844).

Coccocrinus ferdinandroemeri Hauser, 2008 - nahoře podle Schultze, 1866, dole podle Bronna, 1860.

Rod: Asperocrinus Stukalina 1975 †
Typový druh: Asperocrinus sp.

Tohoto krinoida známe již z koněpruských vápenců st. prag, ale vyskytuje se i v mladších vrstvách macošského souvrství st. givet na lokalitě Čelechovice na Hané. Tento stupeň odpovídá v barrandienu kačáckým a roblínským vrstvám, tam však již krinoida nejspíše nenajdete. Je zde zvýšený výskyt pozůstatků devonské flóry, fauna je vzácnější. Rod Asperocrinus Stukalina, 1975 † řadíme do čeledi Asperocrinidae Stukalina, 1975 †, bližší taxonomická klasifikace není dořešena.

Vlevo kolumnálie Asperocrinus brevispinosus sp. n. z Polského středního devonu (givet), lokalita Siewierz, vpravo kolumnálie Asperocrinus paucus Kurilenko, 2000 ze svrchního devonu zabajkalské oblasti v Rusku - řeka Gazimur.

Vlevo Asperocrinus giganteus Stukalina, 1975, vpravo Asperocrinus echinatus (Yeltyschewa in Stukalina, 1965).

Rod: Cupressocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Cupressocrinus crassus Goldf., var. celechovicensis Remeš †

Druh kladidního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Výskyt stejných zbytků Cupressocrinitů lze zaznamenat mezi Čelechovicemi, Konicemi a Horním Benešovem (CZ), Gondelsheimem v Eifelu (D) a Skały-Grzegorzowice (PL). Avšak cupressocrinitidové sloupce z oblasti Barrandienu se od moravských vzorků liší. Vzorky ze severního Maďarska vykazují mírně zvýšenou podobnost s Čelechovicemi, ale exempláře ve Štýrském Hradci (Graz , Rakousko) jsou opět velmi odlišné. Tento vzorec rozptylu je v zásadě v souladu se závěry na základě nálezů korálů a trilobitů dle Hladila a Chlupáče a ukazuje na různé životní podmínky v tehdejších mořích, kdy se takto celé skupiny živočichů přizpůsobili životu v daném prostředí. Z historických nálezů jsou doloženy tektonicky deformované nálezy popsané jako Cupressocrinites sp. z Horního Benešova (svrchní eifel; střední devon - frasn; spodní svrchní devon).

Cupressocrinites sp.

Jednotlivé kolumnálie (články) z různých úrovní stonku druhu Cupressocrinites gracilis Goldfuss, 1831 .

Rod Cupressocrinites Goldfuss, 1831 † řadíme do čeledi Cupressocrinitidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †.

Cupressocrinus sp. - kresba M. Hermanové podle koruny nalezené v Růžičkově lomu v červených vápencích o velikosti 60x40 mm a rekonstrukce devonského moře v okolí dnešních Čelechovic na Hané s lilijící Cupressocrinites crassus var. celechovicensis Remeš † (A. Hudeček).

Rod: Cyathocrinus Miller, 1821 †
Typový druh: Cyathocrinus sp.

Rod krinoida jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Smyčka (1895) uvádí tyto druhy - blízký příbuzný Cyathocrinites rugosus Miller a Cyathocrinus (?) ellipticus Phill. Rod Cyathocrinus Miller, 1821 † řadíme do čeledi Cyathocrinitidae Bassler, 1938 †, nadčeledi Cyathocrinacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †.

Druh Cyathocrinus acinotubus Angelin, 1878.

Vlevo rekonstrukce druhu Cyathocrinites multibrachiatus (podle Bathera, 1900), vpravo druh Cyathocrinus ramosus von Schlotheim, 1816.

Rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Eucalyptocrinites sp. n.

Do druhu blíže neurčený kamerátního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Rod Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 † je řazen do čeledi Eucalyptocrinitidae Roemer, 1855 †, nadčeledi Eucalyptocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †.

Eucalyptocrinites crassus - vlevo, Eucalyptocrinites rosaceus - vpravo.

Kolumnálie druhu Eucalyptocrinites? shelbyensis MOORE & JEFFORDS, n. sp. - svrchní silur, Indiana, USA.

Rod: Eurax Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Eurax sp.

Zajímavý a pro nás stále záhadný rod de facto globálně rozšířené lilijice, kterou, alespoň my neznáme jinak, než podle kolumnálií. Na tento rod bychom mohli narazit stejně tak v koněpruských vápencích pražského souvrství (kolumnálie), jako v mladších čelechovických vápencích macošského souvrství.

Stonky a kolumnálie příbuzných druhů. Vlevo Eurax eugenes ze spodního devonu USA - Tennessee, vpravo Eurax ethas ze svrchního siluru USA - Tennessee.

Rod: Fleckenbergocrinus Ebert, 1994 †
Typový druh: Fleckenbergocrinus moravicus sp. n. (Ureš, Le Menn, Hladil, 1999)

Rod lilijice známý nálezy kolumnálií ze Státního lomu a Růžičkova lomu v Čelechovicích na Hané. Rod Fleckenbergocrinus byl v současnosti zaznamenán pouze z pánví Eifel (Německo) a Dinant (Belgie).

Vlevo Fleckenbergocrinus moravicus sp. n., uprostřed a vpravo Fleckenbergocrinus periradialis.

Rod: Gasterocoma Goldfuss 1839 †
Typový druh: Gasterocoma sp.

Rod krinoida jehož pozůstatky (sloupce) jsou dle Remeše (1929) známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Z historických nálezů jsou doloženy tektonicky deformované nálezy popsané jako Gasterocoma sp. z Horního Benešova (svrcní eifel; střední devon - frasn; spodní svrchní devon). Rod Gasterocoma Goldfuss, 1839 † je řazen do čeledi Gasterocomidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †.

Vlevo schématický diagram calyxu rodu Gasterocoma Goldfuss 1839 †, uprostřed Gastrocoma antiqua - kalich se zachovalým stonkem, vpravo holotyp calyxu druhu Gasterocoma roemeri HAUSER, 2011 †.

Gasterocoma antiqua Goldfuss, 1839 - dole holotyp podle Goldfusse, 1839.

Rod: Goniostathmus Moore and Jeffords, 1968 †
Typový druh: Goniostathmus? sp.

Rod popsaný Moorem a Jeffordsonem ze spodního Mississippianu (karbon) z Iowy. Trochu rozpačité a nejisté zařazení méně známého krinoida rozpoznané Urešem et al. (1999), jehož identifikovali na základě nálezů kolumnálií z Růžičkova lomu v Čelechovicích na Hané.

Goniostathmus annexus Moore and Jeffords, 1968.

Rod: Grisetocrinus Le Menn, 1999 †
Typový druh: Grisetocrinus uresi sp. n. (Le Menn, 1999), Grisetocrinus sp.

Poměrně nedávno popsaný rod krinoida (1999), doposud nejistého zařazení v nomenklatuře, známý z nálezů kolumnálií ze Státního lomu a Růžičkova lomu v Čelechovicích na Hané. Společně s krinoidy Cupressocrinites sp. a Fleckenbergocrinus moravicus Le Menn patří ke třem dominantním lilijicím čelechovického devonu. Grisetocrinus uresi vykazuje nejbližší příbuznost s Grisetocrinus diversiformis z pozdního Givetu z naleziště Boulonnais (severní Francie).

Rod: Hexacrinus Austin, 1844 † = Hexacrinites? Austin and Austin 1843 †
Typový druh: Hexacrinus sp. = Hexacrinites? sp.

Rod krinoida jehož pozůstatky jsou dle Remeše (1929) známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Mauric Remeš publikoval v roce 1929 nálezy sloupců a kolumnálií, které zařadil do blíže neurčeného druhu rodu Hexacrinus Austin, 1844 †. V současnosti víme, že jde již o archaický název validního rodu Hexacrinites Austin and Austin 1843 †. Hexacrinity mají zřetelnou třídílnou základnu (basale), pět radiálií, distální brachie se dělí na dvě části kloubových fazet, anál ve tvaru X, mírně konvexní vrchol (tegmen), skládající se z mnoha malých destiček, každá s jemným hrotem; rectum na vrcholu - mimocentrické, s malým anusem, který je obklopený čtyřmi až pěti plochými deskami bez skulptuace. Povrch kalichu je zdoben jemnými soustřednými pruhy. Z historických nálezů jsou doloženy tektonicky deformované nálezy popsané jako Hexacrinites sp. z Horního Benešova (svrchní eifel; střední devon - frasn; spodní svrchní devon).

Diagram koruny lilijice druhu Hexacrinites elongatus (G.A. Goldfuss, 1839).

Rod Hexacrinites Austin & Austin, 1843 † řadíme do čeledi Hexacrinitidae Wachsmuth & Springer, 1885 †, nadčeledi Hexacrinitacea †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †.

Vědecká synonyma rodu jsou Hexacrinus Austin & Austin, 1844, Triplaricrinites Goldfuss in Schultze, 1866 a Triplaricrinus Zittel, 1879.

Vlevo kalich druhu Hexacrinus elongatus = Hexacrinites elongatus (G.A. Goldfuss, 1839), uprostřed a vpravo kolumnálie druhu Hexacrinus spinosus.

Kolumnálie přiřazené k rodu Hexacrinites Austin and Austin 1843 †

1A-1B/Hexacrinites tuberosus Yeltyschewa, 1961, 2A-2B/Hexacrinites torulosus J. Dubatolova, 1971, 3A-3D/Hexacrinites humilicarinatus Dubatolova et Yeltyschewa, 1961, 4A-4B/Hexacrinites angustannulus (Dubatolova, 1975), 5A-5C/Hexacrinites quadriformis Sizova in Yeltyschewa and Sizova, 1971 , 6/Hexacrinites mamillatus Yeltysheva and J. Dubatolova by Dubatolova et al., 1967, 7/Hexacrinites inflatus Stukalina, 1965.

Kolumnálie přiřazené k rodu Hexacrinus Austin, 1844 † = Hexacrinites
1A-1B/Hexacrinus dentatus echinatus Yeltyschewa and Dubatolova, 1967, 2/Hexacrinus biconcavus Yeltyschewa and Dubatolova, 1960, 3/Hexacrinus dentatus carinatus Yeltyschewa and Dubatolova, 1967.

Rod: Laudonomphalus Moore and Jeffords, 1968 †
Typový druh: Laudonomphalus sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Rod známý například z nálezů fragmentů (převážně kolumnálií) z koněpruských vápenců pražského souvrství (viz. výše), tak i z čelechovických vápenců (Růžičkův lom v Čelechovicích na Hané).

Kolumnálie jsou v obrysu kulaté. Kloubní aspekt konkávní (mediálně depresivní), zcela pokrytý crenelae. Ty jsou četné, relativně silné, jednoduché nebo rozdělené distálně a výškově na okraji fazety. Lumen malý, subpentagonální až zaoblený, vroubkovaný, ohraničený obecně širokým perilumenem (v případě tohoto nálezu je vyvětralý). Latus jemně konvexní, asymetrický, slabý kýl, který se vyskytuje ve třetině výšky kolumnálie, obyčejně špatně zachovaný.

Vlevo izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus regularis Moore and Jeffords, 1968, uprostřed izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus ornatus Moore & Jeffords, vpravo izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus tuberosus (Yeltysheva, 1961).

Tři devonští zástupci z Polska . Vlevo Laudonomphalus humilicarinatus (Yeltyschewa 1961), uprostřed Laudonomphalus torulosus (Dubatolova 1971), vpravo Laudonomphalus pinguicostatus sp. n. - vše svrchní devon (givet, frasn).

Rod: Mycocrinus Schultze, 1866 †
Typový druh: Mycocrinus sp.

Rod disparidního krinoida, jehož pozůstatky (Remeš popsal nález radiálního kruhu) jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Rod Mycocrinus Schultz, 1867 † řadíme do čeledi Catillocrinidae Wachsmuth & Springer, 1886 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †.

Nahoře Mycocrinus boletus Schultze, 1867 - výška jedince vlevo 5 mm, výška kalíšku uprostřed a vpravo 3 mm, dole Mycocrinus conicus Springer, 1923 - výška kalíšku 6 mm.

Diagram kalichu lilijice Mycocrinus nov. gen.

Rod: Paracyclocaudex le Menn, 1985 †
Typový druh: Paracyclocaudex sp.

Nám již "dobře" známý krinoid nejistého zařazení, zvláště z koněpruských vápenců pražského souvrství rodu Cyclocaudex Moore & Jeffords, 1968 †. Z nálezů v macošském souvrství, konkrétně zde, z čelechovických vápenců (Růžičkův lom v Čelechovicích na Hané) má ale předponu PARA, což by se dalo přeložit jako odlišný, abnormální až nenormální. Kromě Čelechovic na Hané je tento rod zaznamenán z nálezů kolumnálií z devonu Severní Afriky (Alžírsko - de l´Ougarta), či Francie.

Kolumnálie jsou kulaté, tenké. Fazeta plochá, ohraničená širokým crenulariem. Crenelae velmi jemné a četné, s četnými bifurkacemi a interkalacemi vyskytujícími se ve variabilní vzdálenosti od lumenu. Lumen střední velikosti, kulatý. Paracyclocaudex sp. liší se od druhu druhu, Paracyclocaudex eodevonicus Le Menn, 1976 (Armorický masiv, Francie - ems), díky svému širšímu crenulariu s jemnější a početnější crenelae. Liší se též od druhu Paracyclocaudex gluziauensis Le Menn, 1985 širším lumenem a jemnější crenulae. Rod je uváděn v Evropě (stupně ems-givet).

Paracyclocaudex sp.

Rod: Pterinocrinus Goldring, 1923 †
Typový druh: Pterinocrinus? sp.

Ne zcela prokázaný výskyt kamerátního krinoida (Ureš, Le Menn, Hladil, 1999). Systematika identifikace je založena na základě několika nalezených stonků - sloupců a jejich členění - macošského souvrství (čelechovické vápence). Rod Pterinocrinus Goldring, 1923 † řadíme do čeledi Pterinocrinidae G. C. McIntosh, 1987 †, nadčeledi Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †.

Pterinocrinus quinquenodus sp. nov.

Rod: Rhodocrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Rhodocrinites sp.

Rod kamerátního krinoida, čeledi Rhonocrinitidae Roemer, 1855, nadčeledi Rhodocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore and Laudon, 1943 (Jašková, 1988 uvádí rod Rhodocrinus Billings, 1859 †) a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, je znám fragmentálními nálezy z macošského souvrství (čelechovické vápence) - Růžičkův lom.

Rhodocrinites kirbyi (Wachsmuth and Springer), 1890.

Rhodocrinus sp. - idealizovaná historická ilustrace kalichu.

Kolumnálie a část stonku druhu Rhodocrinites echinatus Goldfuss, 1833.

Rod: Stenocrinus Dubatolova 1971 †
Typový druh: Stenocrinus sp.

Rod krinoida, jež nám je znám nálezy kolumnálií z čelechovických vápenců (Růžičkův lom v Čelechovicích na Hané), který je ale významný i výskytem v mladších, karbonských vrstvách (březinské souvrství, viz. níže). Rod Stenocrinus Dubatolova, 1971 † je řazen do čeledi Stenocrinidae Dubatolova 1971 †. Přesnější taxonomické zařazení doposud neexistuje.

Kolumnálie vlevo a uprostřed Stenocrinus degratus Dubatolova, 1975, kolumnálie vpravo Stenocrinus raricostatus sp. n.

1A-1B/Stenocrinus degratus Dubatolova, 1975, 2A-2B/Stenocrinus bifurcatus Dubatolova, 1971.

Rod: Synbathocrinus Phillips 1836 †
Typový druh: Synbathocrinus celechovicensis Remeš †

Druh disparidního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z macošského souvrství (čelechovické vápence). Velmi často je v literatuře rod Synbathocrinus Phillips, 1836 † zaměňován za rod Symbathocrinus Goldfuss, 1839 †, který však není validní a slouží dnes již pouze jako synonymum rodu. Vznikl pravděpodobně Goldfussovým chybným přepisem v roce 1839. Můžeme se tak poměrně často setkat se dnes již neplatným názvem Symbathocrinus celechovicensis, který uvádí při soupisu a popisu nálezů čelechovického devonu i Remeš (1929).

Synbathocrinus swallovi Hall, 1858.

Kalíšky amerického druhu Synbathocrinus texasensis Moore & Ewers 1942. Obrázky A - F představují postupná růstová stadia. Měřítko představuje 1 mm. Podle Moore & Ewers (1942).

Podtřída: Inadunata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Disparida Moore & Laudon, 1943 †, čeleď: Synbathocrinidae S. A. Miller, 1889 †, rod: Synbathocrinus Phillips 1836 †, druh: Synbathocrinus celechovicensis Remeš, 1929 †.
Jeho vědecké synonymum je Symbathocrinus celechovicensis Remeš, 1929.

Rekonstrukce lilijice druhu Synbathocrinus celechovicensis Remeš †.

Rod: Taxocrinus Phillips in Morris, 1843
Typový druh: Taxocrinus sp.

U nás extrémně vzácný rod flexibilního krinoida, který je známý z ojedinělých nálezů z Čelechovic na Hané (Růžičkův lom) středního devonu - nejspodnější givet. Bohužel, pro vzácnost nálezů (téměř kompletní koruna se stonkem "in situ" je uložena ve sbírkách Pavla Lukeše), jej nelze přiřadit ke konkrétnímu druhu taxokrinidní lilijice. Podobné nálezy jsou známy z Polska (Gluchowski, 1993), ty jsou ale mladší a nezdají se být příliš podobné tomu moravskému. V České republice moravský druh Taxocrinus sp. představuje pouze druhý dosud známý příklad taxokrinidního krinoida pocházející z devonu. První z nich patří k druhu Eutaxocrinus capella Prokop et Petr, 1987, který je znám ze starších hornin českého spodního devonu, Zlichovian (spodní Emsian). Oba druhy jsou bohužel popsány každý pouze na jednom nalezeném vzorku. Přes to všechno pravděpodobně nejatraktivnější exemplář flexibilního krinoida doposud nalezeného v paleozoiku České republiky pochází právě ze střednodevonských "korálových červených vápenců" v "Růžičkově lomu" u Čelechovic. Byl nalezen v roce 1971 výše zmíněným Pavlem Lukešem a je popsán jako Taxocrinus sp. (bohužel se nám nepodařilo získat jeho fotografii). Stratigrafická pozice nálezu je nejistá kvůli absenci kondontů na matrici. Nejspodnější givet je však podle Chlupáče, dle osobní komunikace s nálezcem nejpravděpodobnější, ale nejvyšší eifel (opět podle Chlupáče) nelze úplně vyloučit.

Diagram kalichu rodu Taxocrinus Phillips in Morris, 1843.

Vlevo: Taxocrinus tuberculatus, Phillips in Morris, uprostřed: Taxocrinus intermedius Wachsmuth et Springer, 1879 (podle Springera), vpravo: Taxocrinus colletti White, 1881 (podle Springera). U těchto ilustrací, které vznikly na základě skutečných nálezů se sice jedná o jiné druhy, ale slouží jen orientačně, pro vizuální představu lilijic rodu Taxocrinus.

Rod Taxocrinus Phillips, 1843 † je řazen do čeledi Taxocrinidae Angelin, 1878 †, nadšeledi Taxocrinoidea Angelin, 1878 †, řádu Taxocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Tento flexibilní rod má velmi mnoho synonym, například , Cladocrinites Austin & Austin, 1843, Cladocrinus Morris, 1843, Euryalecrinus Austin & Austin, 1846, Euryalocrinus Delage & Hérouard, 1904, Isocrinites Phillips, 1841, Isocrinus Phillips, 1841, Taxocrinites Steininger, 1853.

Rekonstrukce lilijice rodu Taxocrinus PHILLIPS in MORRIS, 1843, která je uchycená na skále společně s mechovci a drsnatými korality v okolí Čelechovic na Hané.

Rod: Tiaracrinus Schultze, 1867 †
Typový druh: Tiaracrinus moravicus Ubaghs & Bouček, 1962 †

Druh disparidního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z lokalit Stínava a Plumlov (ems). Rod Tiaracrinus Schultze, 1867 † je řazen do čeledi Zophocrinidae Miller, 1892 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Jeho synonymum je Staurosoma Barrande, 1887.

Diagram kalichu rodu Tiaracrinus SCHULTZE, 1866.

Tiaracrinus moravicus Ubaghs & Bouček, 1962 ze Stínavy, výška kalichu 15 mm, průměr 10 mm.